Muzeum čs. opevnění Roudnice nad Labem

Dne 4. ledna jsme zašli do kanceláře Podřipského muzea s dotazem, zda-li by nám nezapůjčili nějaké dobové fotografie stálého opevnění na Roudnicku budovaném v roce 1938. Bohužel nám bylo sděleno, že žádnou fotografii týkající se opevnění ve svém archivu zatím nemají. Po krátkém rozhovoru nám vedení muzea nabídlo, že bychom mohli ve výstavních místnostech muzea instalovat vlastní expozici týkající se opevňování Roudnicka z konce 30.tých let 20. století.

V polovině ledna se opět pokračovalo s dalšími pracemi na našem řopíku. Po odkopání části zeminy byla nalezena dopadová ploška pro dopad granátů z granátového skluzu. Celý bunkr jsme pak odkopali na vzdálenost asi 1 m. Tím se objevili zbytky maskování a to v barevném odstínu žluté, hnědé, zelené a černé.

Na bunkru nás ale nepotkali jen dobré zprávy. Bohužel byla také první negativní zkušenost s místním obyvatelstvem, které na nás poštvalo městskou policii, což se ale nakonec v pohodě vyřešilo.

Počátkem února, přesněji v sobotu šestého, proběhla druhá "kompresorová" akce u našeho řopíku, která měla ukončit naše trápení s čištením vnitřních prostor bunkru. Po chvíli se začalo urputně sbíjet. Po částečném vyčistění vstupní chodbičky na nás vykoukla vchodová střílna a sání pro ventilátor. Téměř po šedesáti letech!

Po prvním průzkumu v nitru pevnůstky bylo potvrzeno: celá první místnost byla zazděna a důkladně zalita betonovou krustou skoro až po strop, který dělilo od betonové krusty nějakých 50 centimetrů. Doufali jsme, že půjčení kompresoru na dnešní den bude poslední, ale tímto bylo jasné, že zdaleka poslední nebude. Kompresor jsme napájeli z historického vozidla Tatra T-805. Ta však během zbíjení vypověděla službu a tak tento rekonstrukční den byl předčasně ukončen. V průběhu února se dočistila vchodová chodbička na původní výšku a další práce už byly přesunuty na březen.

Jedenáctého jsme já s Martinem Rajnyšem zvětšilli otvor v první střelecké místnosti, abychom mohli pohodlněji dovnitř.  Při podrobnějším průzkumu jsme zjistili, že zachovalá výdřeva na stěnách a stropě je kompletně ztrouchnivělá. Dostali jsme se také konečně do druhé střelecké místnosti. Nádherně dochovalá střílna, naníž nebyl ani kousek rzi napovídala, že alespoň něco se zde dochovalo v téměř neporušeném stavu. Byla ještě natřena původní šedou barvou. Skvěle zachován zůstal granátový skluz i periskopová roura. Je nutné dodat, že v první střelecké místnosti se dochoval původní lapač splodin.

O den později došlo na razantní řešení ohledně křovin na záhozu a týlové stěny pevnůstky. Je nutné podotknout, že po březnových rekonstrukčních pracích to již vypadá k světu.

V dubnu proběhla výprava za střeleckými stolky. Cesta jen tam trvala skoro 6 hodin a náklady tam i zpět činili krásných 900 Kč.

V květnu se již zase makalo na našem řopíku. Bohužel se sice neudělalo to, co se původně plánovalo, ale alespoň jsme odstranili sloup, který neesteticky zasahoval do celkového vzhledu objektu. Samozřejmě jsme vše provedli nenápadně..:-))

Dne 19.5.1999 nás Podřipské muzeum požádalo, zda bychom nemohli udělat vlastní výstavu, s naší tématikou a nabídli nám svoji pomoc. Musíme to probrat, ale myslíme, že by to byla dobrá šance se zviditelnit. O dva dny později jsme zaplatili za pronájem pozemku pod bunkrem a zároveň jsme vstoupili do jednání s Městským úřadem a Římskokatolickou církví o rekonstrukci kapličky " U Václava".

Na červen byly plánovány velké rekonstrukční práce. Bohužel hned první den vzaly veškeré plány za své díky vytrvalému a silnému dešti. V noci se za nás ale asi někdo modlil, neboť druhý den ráno bylo jako vymalované a my jsme konečně mohli pracovat. Luděk obouchal z bunkru uvolněnou omítku, aby se rychle mohlo začít opravovat.  Začalo se kolem střílen, pak byla na řadě dost porušené pravé ochranné ucho a na levé straně řopíku okraj střešního lemu a také různé otlučeniny. Odpoledne se také osadily zbývající háky.

Další den jsme s hrůzou zjistili, že háky, které jsme den předtím pracně zabetonovali, někdo vylámal, ale naštěstí ponechal na místě. Opravili jsme to tedy znovu a tentokrát pořádně.